Srst
Páníčci mi 1x týdně vyčesávají srst kovovým hřebenem. Častější vyčesávání srsti v klídku snesu, naopak, v období od jara do podzimu tak spolu můžeme odhalit nejednoho zatoulaného klíšťáka, popřípadě blešku nebo štípanec od mravence. Já to beru jako fajn masáž. To ale platí do chvíle, než mi páníčci zajedou do vousů, to teda nemusím
!
Přitom právě ty vousy potřebujou pročísnout skoro po každem jídle, jinak se mi po uschnutí slepí a zašmodrchají. Asi tak jednou za měsíc na mě páníčci vytáhnou trimovací hrabičky, někde jsem si četla, že to pro mou srst není zrovna to pravé, ale já žádné škody nepozoruji. Ráda si zamručím blahem, když mě tímhle způsobem zbavuji odumřelé podsady.
Co se týče koupání, vzhledem k tomu, že jsem psice domácí, neboli takzvaný gaučák, měla bych to absolvovat 1x měsíčně. V létě se ale někdy obejdu bez koupele i dva až tři měsíce, v zimě je to tak asi ten měsíc - záleží na druhu zimy, jestli je blátivá nebo naopak hodně sněhová.
Pokud se mi však podaří někde venku "zmorfovat" v čuně, musím nekompromisně pod sprchu. K mytí jsme používali běžné psí šampóny, ze začátku pro štěňata a někdy jsme to proložili antiparazitním. V podstatě jsme ale zjistili, že jsem tolerantní k jakémukoliv druhu psího šampónu, takže výběr je opravdu široký. (Mám známého King Charlese Španěla, koupou jej dva až tři krát za týden a to ještě klasickým člověčím šamponem a je v pohodě). Jinak obecně lze říct, že srst nás vendéenů je velice praktická. Pokud není špína "zažraná" tak sama odpadne při pohybu venku nebo stačí před vpuštěním do domu srst jen tak prohrábnout rukou nebo "postrašit" ručníkem.
V období štěněte jsem ne zrovna milovala, když mi páníčci sprchovali hlavu a čumák, nyní již k tomuto úkonu přistupuji s rozvahou zralé dámy a vím, že čím míň budu protestovat, tím to budu mít dříve za sebou. Hlavně, když přicházím z venku za sychravého podzimního počasí, doslova si užívám teplé vody v kožichu a z vany se mi ani moc nechce.
Oči
Péče o oči spočívá v podstatě jen v
jejich pravidelné denní kontrole, která je důležitá pro včasné odhalení možných zánětů (již se nám to jednou přihodilo, viz. "Zdravotní problémy"). Aby mi to dobře "profukovalo" pravidelně mi páníčci zkracují obočí (takové ty zástěrky nad očíma). A abych byla krasavice, tak mi každý den odstraňují takzvané "ospalky". No a to je vše.
Uši
Moje "plandáky" to je kapitola sama pro sebe. Všude se mi pletou, když jsem byla malá tak jsem si na ně šlapala. Teď
nám buď zavazejí při umývání předních tlapek, nebo skončí v misce se žrádlem.
Pravidelné ošetření uší provádíme 1x týdně. Páníčci mi do oušek kapají různé přípravky. Uši mi pořádně, ale opatrně promnou, tak aby to nebolelo, když toho mám dost tak se vždycky ozvu. Pokud uslyšíme zřetelné čvachtání je to OK. Pokud ne, ještě nějakou tu kapku přidáme a postup opakujeme. Pak se otřepu, aby se odstředivou silou dostala tekutina spolu s nečistotami na ušní boltce, které mi potom páníčci otřou do sucha. Stejně, jako u šampónů, tak i u ušních přípravků lze říci, že ani tak nezáleží na značce, nebo druhu psího přípravku na ošetření uší. Službu udělá kterýkoliv, důležitá je pravidelnost a důkladnost čištění.
Ani tato pravidelná péče však nezabránila tomu, aby jsem nedostala zánět vnějšího zvukovodu, takže na radu pana doktora se páníček pochlapil a začal mi pravidelně odstraňovat chloupky
z uší. Jednou přišel domů s peánem, který koupil v rybářském obchodě, byl podobný tomu, kterým mi doloval chlupy z uší můj vet. Ani mě to nebolí, ale pro jistotu dělám, jako by mě nejmíň operovali slepák, kdo ví, co by si páníček přinesl příště. Když už to musí být, tak ať páníček spěchá, ať to mám rychle za sebou. Když mě to přestane bavit, začnu být nevrlá a dělám vše pro to, aby to znepříjemnila jak sobě tak jemu. Důležité je aby se nezapomělo po této akci ošetřit pokožku ucha podrážděnou vytrháváním těch chloupků.
Drápy
Další věc, ze které jsme jak já, tak páníčci měli ze začátku obavy. Jelikož mám většinu drápků černou, není vidět kde končí žilky, do kterých bych nebyla ráda, kdyby mě zastřihli. Teď už v tom máme docela praxi a ani páníček, ani já se tohoto zákroku, který absolvuji minimálně 3x ročně, nebojíme. (Ještě že máme doma
králíka, na tom si to páníček nacvičil). U světlých drápků, kde je vidět žilka si můžeme dovolit stříhat až k ní. U drápků černých se raději spokojíme s nějakýma dvěma až třemi milimetry a pak velice opatrně pokračujeme po teňounkých slupičkách. Když už jsme moc blízko, tak paníčkovi naznačím krizovku buď trhnutím tlapky, nebo kviknutím. Páníček si u tohoto zákroku dává záležet, nikdy nespěchá a vždycky se pořádně soustředí. Je vidět, že mě má rád! Když jsem byla štěně, páníček mě neustále tahal za drápky, nebo dělal, že mi prohlíží tlapky, takže jsem si na to zvykla, a teď zbytečně nejančím, když uvidím u páníčka něco podezřelého v ruce.
Chrup
No to je moje nejméně oblíbená disciplína. Páníček měl snahu na mě zkoušet zubní kartáčky a prstové kartáčky a kdoví co ještě! Slibuji, že kdyby mi někdy něco takového strčil do huby tak už na něj v životě nezaštěkám! Takže jak tato disciplína u nás probíhá. Příležitostně, nejméně 2x týdně podstupuji kontrolu
chrupu a dásní, jestli nejsou zanícené a jestli tam nemám nějaký cizí předmět, který by mě trápil.
Vnější paraziti - svině kousavý
Věčný boj
!!
Zkoušeli jsme přírodní kapky, obojky, ale nakonec jsme zakotvili u Spot-Onů, které se zdají nejůčinnější. Jenom vzhledem k mé epilepsii si msíme dát pozor na obsažené chemické látky, z nichž některé by mohly podporovat vznik epileptických záchvatů. V zimním období téměř nepoužíváme žádnou ochranu, pokud se někde nesbratřím s nějakým voříškem plným blech. Zimním obdobím myslím dobu od listopadu do března.
Vnitřní paraziti
Když jsem byla poprvé u pana doktora dostala jsem odčervovací tablety, které mám brát co čtvrt roku. Pak páníček v záchvatu používání přírodních nechemických přípravků zakoupil nějakou směs odčervovacích bylin ve formě prášku. Problém byl v tom, že když mi ten fujtajblík zamíchal do moji oblíbené konzervy celou mi ji zkazil a já se vždycky tak na ní těším. To jsem se na páníčka podívala s útrpným výrazem v očích, ve kterých bylo vepsáno: Páníčku co jsi mi to zase udělal! Už mě nenecháš ani vklidu nažrat? Takže příroda nepříroda, bylinky šly z domu a v lékárně páníček koupil zase tablety.
Když mě páníček odčervuje vykládá zážitky návštěvám asi takhle:
"Tak jsem odčervoval! Agi se na mě už z dálky nedůvěřivě dívala a když jsem na ni zavolal Aguškóóó kokinkóóó, pojala podezření, že ten den asi nezačne dobře. Vzhledem k avizované masové příchuti tablety a kecech o pamlsku jsem Agi dal tabletu jen tak samou. Očichala.........vrhla se na ni...........vyplivla. Tak jsem přešel na osvědčený trik, zabalit tabletu do salámku. Jenže ona už věděla, že tady něco nehraje, tak ten salám tak dlouho žmoulala, až tu tabletu z něj separovala a salámek zhltla. To už jsem začal ztrácet nervy. Ručně jsem otevřel Aginu zaklapnutou mordu, vhodil prášek, před použitím důkladně zatřepal, jak radí příručka, a držel. Když už jsem si myslel, že se kouzlo podařilo, uvolnil jsem smrtelné sevření a ejhle, ta svině prášek byl zase na koberci."
Na scénu pak nastoupila panička. "Hele to se dělá takhle". Vzala salámek, zabalila oslintanou a na půl rozpuštěnou tabletu, řekla mi "Agi nááááá" a já to zhltla! Páníček se potom podrbal na hlavě a se slovy NO COMMENT odkráčel krmit rybičky.
Kromě prášku existuje rovněž jeden přípravek typu Spot On, - ADVOCATE který kombinuje ochranu proti vnějším a vnitřním parazitům. Já jsem ho měla ráda, protože jsem nemusela páníčkovi zbytečně brnkat na nervy, když mě chtěl odčervit. Jenže potom, co jsem se stala epileptičkou mi jej vet nedoporučil.
Venčení
Jóóó, to je slabina mých páníčků! Já bych chtěla na procházky pořád, ale pracující páníčci to prostě nestíhají. Naštěstí máme
velkou zahradu! Pokud není venku opravdu nepříjemně, trávím velkou část dopoledne i odpoledne na zahradě, kde mám i svou boudu, takže kdyby bylo opravdu ouvej, můžu se schovat. Dopoledne mi to ani nevadí, že nemůžu ven, občas se mi totiž podaří vylézt z pelechu opravdu pozdě. Jinak pokud jsou páníčci doma chodíme na procházku okolo přehrady, podél řeky a dost často zavítáme taky do lesa. Jo, když uvidím vodítko v rukou některého z páníčku jsem jako šílená.
Páníček se v literatuře dočetl, že vendéena raději, vzhledem k jeho stopařským pudům, není vhodné vůbec pouštět z vodítka. Já si myslím, že jsem celkem poslušná a zvládla bych to, no alespoň do té doby než bych ucítila čerstvoučkou stopičku nějakého zajíčka, nebo srnky.
Páníček mě raději má na 20 metrové stopovačce. Na ní se jakž takž vyběhám a přitom jsem pod kontrolou, kdyby mě chytly zase ty pudy.
Co se týče čůr
ání a toho druhého mám zažitý stálý režim. Pokud zvládnu obě potřeby okolo jedenácté večer, mám pak až do rána pokoj. Přes týden chodím ven s páníčkem v pět ráno, o sobotách a nedělích s klidem vydržím lenošit v pelechu až do devíti. To však někdy mám překřížené všechny čtyři a hovínko v "zatáčce"
. Jinak přes den závisí častost mých potřeb hodně od počasí. Když je škaredě dokážu se přemáhat pěkně dlouho, no a když je hezké počasí, pod zámínkou, že se mi chce ,otravuji pořád, abych mohla zkouknout co se venku děje a jestli mi něco, nebo někdo neušel.
Nebezpečí doma a na procházce!!!!!!
aneb po čem může být vašemu hafanovi "šoufl" až na umření
1. Rosliny obsahující atropinové jedy s účinkem na nervový systém, způsobující suchost sliznic, rozšíření zornic, motorický neklid, poruchy vidění, paralýzu dýchání, útlum nervového systému a následnou smrt: Rulík zlomocný, Blín černý, Durman obecný
2. Rostliny obsahující solaninové jedy s účinkem na žaludek a střeva, způsobující zvracení, krvavý průjem, selhání krevního oběhu, útlum nervového systému a dýchání s následnou smrtí. Hlízy brambor obsahují solanin, který se však inaktivuje varem, proto podáváte-li zvířatům brambory, vždy je tepelně zpracujte: Lilek černý, Lilek brambor
3. Rostliny obsahující nikotinové jedy, způsobující slinění, zvracení, průjem, křeče s následnou smrtí: Tabák viržinský
4. Další rostliny se kterými se může váš hafan setkat v přírodě: Tis červený - jedovatá je celá rostlina kromě červeného míšku, otravy bývají smrtelné. Pryskyřník prudký - způsobuje zánět střev a žaludku, křeče a útlum dechového centra. Oměj šalamounek - obsahuje jed akonitin, který patří mezi nejúčinnější jedy na světě a tvoří složku šípových jedu kurare. Ocún jesení - obashuje velmi toxický kolchicin, má až karcinogenní účinky. Mák setý, Mák vlčí - jedovatá je celá rostlina kromě semen, obsahující kodein, narkotin, papaverin,morfin a další.
5. Rostliny obsahující kyanogenní glykosidy: všechny pěstované i plané peckovité a malvicovité rostliny obsahují tyto jedy v semenech a kůře: mandloň obecná, meruňka, broskvoň, jetel, vikev.
6. Rostliny obsahující kardioaktivní glykosidy: Smrt nastává poruchou srdečního rytmu. Náprstník žlutý a červený - obsahují jedy digitalin, digoxin a digitoxin.
7. Další rostliny obsahující glykosidy: Konvalinka vonná
8. Rostliny obsahjící toxické saponiny: Vojtěška, jetel luční, jetel plazivý, komonice bílá, vlčí bob, brambořík evropský, koukol polní, břečťan popínavý
9. Rostliny obsahující toxické silice: Thuje, jalovec chvojka, jalovec obecný
10. Rostliny obsahující toxické terpeny: Bavlník, pryšec chvojka
11. Nejčastější pokojové a zahradní rostliny způsobující otravy u domácích zvířat: Monstera, filodendron, difenbachie, anturium, aglaonema, kala, rhododendron (azalka), oleandr, amarylis, narcis, hyacint, tulipán, kosatec, lilie.
Hárání
Hárala jsem poprvé v 10-ti měsících. Dalo se to v pohodě zvládnout. Psi mě zase až tak moc neotravovali. Co se týče hygieny doma, páníčci si neztěžovali, neboť jsem v tu dobu měla pelíšek ještě obehnaný ohrádkou (dobré, hlavně u štěňat, která se k vám dostala trochu starší a byla odchovávána převážně venku). No a přes den, vzhledem k tomu že byl vcelku pěkný říjen
jsem bývala pořád na zahradě. Potom, co mi páníčci dali ohrádku pryč, připravili se na další hárání tak, že mi koupili slušivé hárací kalhotky. Páníček říká, že mě první hárání změnilo povahově. Ve vztahu k ostatním psům jsem se stala trošku ostřejší, no a na procházce musím "přečůrat" každou značku cizího psa. Jinak jsem ale pořád andílek .
22.7.2009 - Začátek druhého hárání.
15.8.2009 - Tak a je to za náma a bez problémů.
15.10.2009
Je mi nějak divně! Někdy nevím, jestli si lehnou do křesla, na pohovku, do pelechu, nebo jen tak na koberec. Za 10 minut zvládnu vystřídat všechna výše zmiňovaná místa. Než si lehnu, desetkrát se zatočim dokola. Ani jíst mi nechutná, ani pít mi nechutná, jenom pořád kňourám - pardon, teď už vím že "kníkám". Mým nejoblíbenějším kámošem je polštář, který neustále pod sebou žmoulám a páníčci jsou mi tak nějak volní. Páníček sednul k internetu a po nedlouhém studiu prohlásil "FALEŠNÁ BŘEZOST".
Příznaky falešné březosti:
Mezi padesátým a sedmdesátým dnem po hárání se feně začne zvětšovat mléčná žláza, v níž se tvoří mléčný sekret. V mnoha případech se také zvětšuje děloha a někdy se může objevit i slabý výtok z přezky. Chovatel si ale nejčastěji všimne psychických příznaků, tedy změn v chování feny. Fena bývá mazlivá, "pofňukává", v bytě je neposedná a většinou víc žere (jsou ovšem i feny, které stravu úplně odmítají). Venku je fena většinou lenivá, odmítá chodit na delší procházky a hned po vyvenčení se chce vrátit domů. Věnuje se více svým hračkám, které různě přenáší nebo si je ukrývá v pelíšku. Fena často hrabe, schovává se, třese se a občas zvrací. Tyto příznaky většina chovatelů shrnuje slovy: Je nějaká divná. Zde je ale problém. Příčinou některých výše uvedených příznaků může být i jiné, závažnější onemocnění. Někdy, když byl majitel v době hárání feny nepozorný nebo některý z členů rodiny své zážitky z venčení háravé feny zatajil, může být fena opravdu březí. Při sebemenších pochybnostech je proto lepší navštívit veterináře. Ten fenu důkladně vyšetří a doporučí další péči. Pokud příznaky falešné březosti trvají dva až tři týdny a pak spontánně mizí, není třeba se znepokojovat. Snížíme feně v tomto období krmnou dávku (resp. její vydatnost), dopřejeme jí více pohybu a zabavíme všechny hračky (fena je má místo štěňat a "tvoří" pro ně mléko). Lokální ošetření mléčné žlázy není vhodné. Nanášení mastí či obklady fenu dráždí a stav zpravidla zhoršují. U fen, které si samy odsávají mléko, je nutná krycí košilka. Pokud příznaky falešné březosti trvají déle než tři týdny, jsou výrazné nebo se opakují po každém hárání (u některých fen jsou dokonce celoroční), musíme již hovořit o onemocnění, které pro fenu může mít vážné následky. Často dochází k zánětům dělohy nebo k zánětu, resp. nádoru mléčné žlázy. V těchto vážných případech je pak často jedinou možností léčby kastrace.
6.3.2010 - Začátek hárání.
20.3.2010 - Konec hárání.
20.9.2010 - Začátek hárání.
7.10.2010 - Konec hárání.
26.3.2011 - Začátek hárání.
11.4.2011 - Konec hárání.
7.10.2011 - Začátek hárání.
22.10.2011 - Konec hárání.
28.4.2012 - Začátek hárání.
12.5.2012 - Konec hárání.
24.11.2012 - Začátek hárání.
7.12.2012 - Konec hárání.
26.6.2013 - Začátek hárání.
6.7.2013 - Konec hárání.
20.9.2014 - Začátek hárání
27.9.2014 - Konec hárání.
Vzhledem k tomu, že mně ufikli vaječníky i dělohu, tak už není o čem psát.