Naučná stezka v pralese Mionší.
Délka: 7 km
Časová náročnost: do 3 hod
Mapa:
www.infocesko.cz//Images/clanek/stezka/
31. července až 2. srpna 2010 jsem absolvovala se svými páníčky krásný výlet do Sulovských skal, které se nacházejí asi 15 km od slovenského městečka Bytča. Našli jsme si místečko v kempu ve vesnici Sulov a já poprvé nocovala mimo domov a mimo svůj pelíšek. Byl to teda zážitek. Při cestě tam jsem se dvakrát poblinkala. Já zato nemůžu,!! Páníček moc řezal zatáčky, a tak za trest potom musel uklízet.
Po přenocování v kempu jsme se vydali na pěší tůru do Sulovských skal. Z kempu jsme šli po červené turistické značce směrem ke zřícenině Sulovského hradu, potom dále po červené po hřebenu okolo "Brady" směrem k "Roháči", tam jsme si dali oběd. Páníčci měli smažené kuřátko a já vodu. No, pak už jsem měla taky kuře. To proto, že umím tak krásně smutně koukat a páníčci se pro změnu dorazili tou vodou. Z Roháče jsme odbočili na žlutou a vydali se zpět ke kempu. Jenomže páníček se špatně podíval do mapy (No jo už to chce brejle!) a přehlédnul, že na cestě dolů jsou žebříky. 
Jo to byla prča, panička brblala, malá panička tomu říkala parádní adrenalín a páníček makal a přenášel mě přes žebříky v náruči. Všechno jsme to nakonec zvládli. Krásně jsme se unavili a celou noc všichni spali jako zabití. Ráno jsme sbalili saky paky a vyrazili k domovu. Já jsem se stala hrdinkou dne, protože cestu zpátky jsem absolvovala bez žaludečních problému. Děkuji za to páničkovi, protože jel pomalu a v zatáčkách ještě brzdil. Prý jsem tak složila zkoušku a můžu s páníčky vyrážet za dalšími dobrodružstvími a ne čumákovat doma a čekat, až se oni vrátí.
Délka: 7 km
Časová náročnost: do 3 hod
Mapa:
www.infocesko.cz//Images/clanek/stezka/
Chcete-li se 
seznámit se zvířátky a rostlinami původního beskydského pralesa a taky protáhnou si trošku tlapky a svým páníčkům nohy, doporučuji vydat se na naučnou stezku Mionší. Je okružní, určená pouze pro pěší o délce přibližně 7 km. Její celkové převýšení činí 330 metrů - nic moc. Naučná stezka vede po okraji beskydského pralesa, je přístupná od 1. června do 15. září a na její absolvování si vyhraďte přibližně tři hodiny (to je i s přestávkami na čmuchání a čůrání).
seznámit se zvířátky a rostlinami původního beskydského pralesa a taky protáhnou si trošku tlapky a svým páníčkům nohy, doporučuji vydat se na naučnou stezku Mionší. Je okružní, určená pouze pro pěší o délce přibližně 7 km. Její celkové převýšení činí 330 metrů - nic moc. Naučná stezka vede po okraji beskydského pralesa, je přístupná od 1. června do 15. září a na její absolvování si vyhraďte přibližně tři hodiny (to je i s přestávkami na čmuchání a čůrání).Stezka začíná v obci Dolní Lomná asi 200 metrů od autobusové zastávky Matyščina Louka. 
U této autobusové zastávky na konci Dolní Lomné je malé parkoviště pro auta. Pak už se vydáte po značkách tetřeva, které spolu s 10 naučnými tabulemi lemují celou trasu. Jedná se o nenáročnou procházku, na které si vy i váš pejsek užije stínu, pralesa, přírody a krásných výhledů na pohoří Beskyd.
U této autobusové zastávky na konci Dolní Lomné je malé parkoviště pro auta. Pak už se vydáte po značkách tetřeva, které spolu s 10 naučnými tabulemi lemují celou trasu. Jedná se o nenáročnou procházku, na které si vy i váš pejsek užije stínu, pralesa, přírody a krásných výhledů na pohoří Beskyd.Sulovské skály (Slovensko)
Délka: 8 km
Časová náročnost: 5 hod
Mapa:
www.mapy.idnes.cz/#layer=tourist-gen&zoom=0&pos=x:761884,y:5453279&map=cesko-slovensko-75&base=evropa
Časová náročnost: 5 hod
Mapa:
www.mapy.idnes.cz/#layer=tourist-gen&zoom=0&pos=x:761884,y:5453279&map=cesko-slovensko-75&base=evropa
31. července až 2. srpna 2010 jsem absolvovala se svými páníčky krásný výlet do Sulovských skal, které se nacházejí asi 15 km od slovenského městečka Bytča. Našli jsme si místečko v kempu ve vesnici Sulov a já poprvé nocovala mimo domov a mimo svůj pelíšek. Byl to teda zážitek. Při cestě tam jsem se dvakrát poblinkala. Já zato nemůžu,!! Páníček moc řezal zatáčky, a tak za trest potom musel uklízet.
Po přenocování v kempu jsme se vydali na pěší tůru do Sulovských skal. Z kempu jsme šli po červené turistické značce směrem ke zřícenině Sulovského hradu, potom dále po červené po hřebenu okolo "Brady" směrem k "Roháči", tam jsme si dali oběd. Páníčci měli smažené kuřátko a já vodu. No, pak už jsem měla taky kuře. To proto, že umím tak krásně smutně koukat a páníčci se pro změnu dorazili tou vodou. Z Roháče jsme odbočili na žlutou a vydali se zpět ke kempu. Jenomže páníček se špatně podíval do mapy (No jo už to chce brejle!) a přehlédnul, že na cestě dolů jsou žebříky. Jo to byla prča, panička brblala, malá panička tomu říkala parádní adrenalín a páníček makal a přenášel mě přes žebříky v náruči. Všechno jsme to nakonec zvládli. Krásně jsme se unavili a celou noc všichni spali jako zabití. Ráno jsme sbalili saky paky a vyrazili k domovu. Já jsem se stala hrdinkou dne, protože cestu zpátky jsem absolvovala bez žaludečních problému. Děkuji za to páničkovi, protože jel pomalu a v zatáčkách ještě brzdil. Prý jsem tak složila zkoušku a můžu s páníčky vyrážet za dalšími dobrodružstvími a ne čumákovat doma a čekat, až se oni vrátí. Západní Tatry - Roháče (Slovensko)
Délka: 10 km
Délka: 10 km
Časová náročnost: 6,5 hod
Mapa:
www.mapy.idnes.cz/#layer=tourist-gen&query=search(vavri%C5%A1ovo)&zoom=0&pos=x:843946,y:5462825&map =cesko-slovensko-75&base=evropa&mark=x:847563,y:5446135
Páníčci mi o letošních prázdninách připravili ještě jedno překvápko. Když se mi tak líbilo na počátku prázdnin v Sulovských skalách, vyrazili jsme teď v srpnu, pro změnu, do Tater. Utábořili jsme se v kempu v malé vesničce Vavrišovo, několik kilometrů za Liptovským Hrádkom. Kemp většinou využívají vodáci, čeští důchodci v době houbařské sezóny a pár holandských turistů. Páníčci zde jezdili dávno před tím, než jsem se narodila. Kemp je velice útulný - čisté záchody a sprchy, teplá voda celý den a žádné fronty. 
V kempu bývá většinou jen pár stanů, takže ho v podstatě máte celý pro sebe. Kemp leží za vesničkou, v těsné blízkosti lesa a tatranské říčky Belá.
Náš výlet byl opět třídenní. První den jsme v pohodě postavili stan a ještě jsme si stihli zajít na houby, uvařit je a večer sníst. Paničce pak bylo šoufl, mně ne, já houby nejím. Druhý den jsme vyrazili na tůru do Roháčů. Autem jsme dorazili kousek za horskou chatu ZVEROVKU, kde bylo parkoviště.
Odtud jsme se vydali po červené, a asi po dvou kilometrech jsme odbočili doprava na modrou a stoupali jsme okolo krásných vodopádů SPÁLENOU DOLINOU až na ROHÁČSKÉ PLESA do výšky přes 1700 m. Já šlapala, páníček taky, malá panička brblala a ta velká myslela, že vypustí duši - po těch houbách. 
Páníčci dále plánovali pokračovat okružní cestou dále okolo ples po zelené, až zpět na červenou, která by nás dovedla opět k našemu autíčku na parkoviště. Jenže, nahoře u Roháčských ples začalo nepříjemně foukat a schylovalo se k dešti. Navíc páníček si myslel, že má mapu v hlavě, tak si žádnou 
nevzal a teď nevěděl, jestli pokračovat od ples dále není delší, než se vrátit zpět po původní cestě (Co na to říct, tady už ani brejle nepomůžou). Po tom co jsme snědli řízky, panička zavelela, že odmítá jít dále, když neví, jestli to tam není ještě horší, než zrovna absolvovala a šlo se zpět po stejné cestě. Cestou jsme nakonec opravdu zmokli, ale mi to vůbec nevadilo. Páníčkovi taky ne, protože ten byl úplně mokrý, už když jsme šli nahoru (No jo táhnout 100 kilo do kopce bych taky nechtěla). No a zbylým dvou ženským by 
brblání stejně nepomohlo. Holt nahoru můžeš, dolů musíš, někdo někdy řekl. Hóóóódně unavení jsme se k večeru vrátili do našeho stanu, spalo se nám výborně po těch desíti náročných kilometrech. Následný den jsme si ráno ještě zašli na houby, aby jsme něco donesli taky domů. Malá panička na mě zkoušela nějaký nový povel....prý Agnesko vaječina!!!!! Já dělala, že nevím "vocode" - přece nebudu na sebe prozrazovat, že potajnu koukám z pelechu na telku. Přece se 
nebudu honit za nějakýma 
houbama, když to tak krásně v lese voní veverkami a další havětí. Po návratu z hub , našli jsme za hodinku a půl plnou tašku, jsme si dali oběd, sbalili stan a pomalu vyrazili domů z nádherného výletu.
V kempu bývá většinou jen pár stanů, takže ho v podstatě máte celý pro sebe. Kemp leží za vesničkou, v těsné blízkosti lesa a tatranské říčky Belá.Náš výlet byl opět třídenní. První den jsme v pohodě postavili stan a ještě jsme si stihli zajít na houby, uvařit je a večer sníst. Paničce pak bylo šoufl, mně ne, já houby nejím. Druhý den jsme vyrazili na tůru do Roháčů. Autem jsme dorazili kousek za horskou chatu ZVEROVKU, kde bylo parkoviště.
Odtud jsme se vydali po červené, a asi po dvou kilometrech jsme odbočili doprava na modrou a stoupali jsme okolo krásných vodopádů SPÁLENOU DOLINOU až na ROHÁČSKÉ PLESA do výšky přes 1700 m. Já šlapala, páníček taky, malá panička brblala a ta velká myslela, že vypustí duši - po těch houbách. Páníčci dále plánovali pokračovat okružní cestou dále okolo ples po zelené, až zpět na červenou, která by nás dovedla opět k našemu autíčku na parkoviště. Jenže, nahoře u Roháčských ples začalo nepříjemně foukat a schylovalo se k dešti. Navíc páníček si myslel, že má mapu v hlavě, tak si žádnou nevzal a teď nevěděl, jestli pokračovat od ples dále není delší, než se vrátit zpět po původní cestě (Co na to říct, tady už ani brejle nepomůžou). Po tom co jsme snědli řízky, panička zavelela, že odmítá jít dále, když neví, jestli to tam není ještě horší, než zrovna absolvovala a šlo se zpět po stejné cestě. Cestou jsme nakonec opravdu zmokli, ale mi to vůbec nevadilo. Páníčkovi taky ne, protože ten byl úplně mokrý, už když jsme šli nahoru (No jo táhnout 100 kilo do kopce bych taky nechtěla). No a zbylým dvou ženským by brblání stejně nepomohlo. Holt nahoru můžeš, dolů musíš, někdo někdy řekl. Hóóóódně unavení jsme se k večeru vrátili do našeho stanu, spalo se nám výborně po těch desíti náročných kilometrech. Následný den jsme si ráno ještě zašli na houby, aby jsme něco donesli taky domů. Malá panička na mě zkoušela nějaký nový povel....prý Agnesko vaječina!!!!! Já dělala, že nevím "vocode" - přece nebudu na sebe prozrazovat, že potajnu koukám z pelechu na telku. Přece se nebudu honit za nějakýma houbama, když to tak krásně v lese voní veverkami a další havětí. Po návratu z hub , našli jsme za hodinku a půl plnou tašku, jsme si dali oběd, sbalili stan a pomalu vyrazili domů z nádherného výletu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
